Zaklínač: Vrahové králů

Líbilo se

• Příběh. Někteří namítají, že se příběh nehne příliš kupředu a jedná se spíše o sjednocení, několika drobnějších příběhů v jednom, ale mě se líbil. Výborné charaktery, úžasné scény. Není důvod si stěžovat.
• Možnost rozhodování je zde obrovská, celý obsah poloviny hry se mění v závislosti na vašem jednání. A i menší volby jsou krásně udělané. Lépe i než v takovém Mass Effectu.
• Bojový systém je zábavný, přináší hodně možností a je příjemně náročný.
• Grafika není kdovíjaká, ale někdy je prostě úchvatná a dotváří krásný drsný svět.
• Úroveň rozhovorů ještě nepatří do nejlepší kategorie, ale na rozdíl od jiných her je to pecka. Postavy jsou jako živé. Jenom chybí lepší střih pro kameru.

Nelíbilo se

• Grafika je občas úchvatná, ale má až příliš chybek. Doskakuje, některé textury jsou odporné, na detaily se nedá dívat.
• Bugy. Zasekávání postav, nereagování na vás. Normálka.
• Kapitola III byla příliš uspěchaná a konec mohl být o něco více epický.

Tak Zaklínač 2 dohrán. Rozepisovat se nebudu, stejně ho tu většina hrála, ale každopádně, už jen vhledem k tomu, že jsem hru dohrál je to někde jinde než jednička. Mezitím co první díl byl ještě takový ve starých tradicích, tak tohle se veze na vlně příběhu a akce. A to chválím, hratelnost je zábavná a ačkoliv je hra poměrně obtížná, tak většina soubojů je příjemná výzva. Větvení příběhu je taky super a množství rozhodnutí, které zde provedete je ohromné. Škoda, že je to všechno tak poměrně strašně předvidatelné. Co je tak trochu zvláštní, proč měla hra sestupnou tendenci v obsahu a v kvalitě. Například první kapitola byla plná vedlejších úkolů a byla rozsáhlá. Druhá už měla vedlejší úkoly svázané s příběhem (tedy tak vedlejší napůl) a třetí? To bylo jen rychlé proběhnutí. Opravdu až moc rychlé. Škoda. A ještě dodatek, že jsem hrál za stranu lidí /Rocheho/ takže s jinými změnami to může vypadat jinak. A vyhýbal jsem se generickým questům typu vyhub chrliče, to nepovažuji za dobrou zábavu.

Příběh samotný je zajímavý, ačkoliv postupuje pomaleji, tak vše na konci začne dávat smysl a každá nitka příběhu se provleče. Intriky, politika, osobní poslání. Jediná škoda je, že příběh je otevřený (paradoxně více uzavřený než ME3) a tak nezbývá čekat na další dobrodružství.

Technická stránka je dobrá, grafika je poměrně pěkná a zvlášť se mi zdá, že ve třetí kapitole díky samostatnosti disku zmizeli nepěkné textury z prvních kapitol. Možná je to však jen můj dojem. Rozhovorové animace jsou opět statické, ale už připomínají z části takový Mass Effect. Jen kamera a střih by potřebovala pomoc. K příběhovým animacím nemám co dodat, tam si tvůrci vyhráli a až na občasné chybky typu, že mu meče projíždí zády, žádné problémy. A i ten anglický dabing nebyl nijak špatný. Hudba je výborná.

Celkově bych hru doporučil milovníkům fantasy, RPG a dokonce i akčních her, protože na nižší obtížnost se jedná už prakticky o čistokrevnou rubačku. A jak Glutton psal o nechytlavém příběhu, tak je to nesmysl! Zaklínač na rozdíl od Skyrimu sleduje více dějových linek za ráz, žádnou nedává do popředí a každá je spjata s každou. Nevěnuje se tedy pouze jedné. Holt, složitost děje je někdy nepochopena.

Jinak, co jsem zapomněl zmínit jsou bugy a načítání textur. Například ta poslední scéna, kde je mnoho postav za ráz, tak tam textury absolutně nestíhají /mám to neinstalované/ a působí to zvláštně, když kamera skáče mezi dvěma postavami a pokaždé se dočítají. Bugů zde bylo na konzolovou hru docela dost, jít s nějakou postavou někam byl úkol na dlouho, když měla tajuplné schopnosti zasekávat se všude, kde to šlo. Dále třeba při průchodu z animace/ze dveří do lokace, kde byli nějací nepřátelé, tak se párkrát stalo, že se nestačilo načíst jejich chování a chvíli byli absolutně nečinní. A poslední věcí, kterou šlo hezky zneužívat, byly jasně čitelné „hranice“ příšer, za které stačilo zaběhnout a nepřítel na vás okamžitě zapomněl.

Abych tady teď jen nekritizoval, tak ještě zmíním, že hra se nebojí stejně jako jednička ukazovat polonahé postavy, sex a tak podobně. Jen tady už se to bere jako samozřejmost – je dobře, že se herní průmysl za tu dobu tak vyvinul, když ještě právě u jedničky, co si tak pamatuji, na to byla vlna kritiky.