Těmto podmínkám vyhovuje 127 textů.
Final Fantasy je bezesporu jednou z největších herních sérií, která kdy vznikla. Ostatně už je tu s námi od roku 1987 a od té doby vyšly doslova desítky a desítky dílů, několik celovečerních filmů a kdo ví čeho ještě. Sérii navíc doprovází obrovský komerční úspěch, kdy se jen posledního velkého dílu prodalo na dvou konzolích přes sedm milionů kousků. A právě tento díl se pro mě stal vstupní branou do ohromného světa japonské série.
Poprvé, kdy mě vážně zaujalo Super Mario Odyssey, bylo tehdy, když na loňské E3 Nintendo během své krátké, byť velmi intenzivní prezentaci, představilo trailer na nové pokračování z legendární série Mario. Svižná swingová hudba, líbivá barevnost a sympatičnost byly těmi hlavními dojmy, které se mi v tu chvíli rojily hlavou. Přiznám se však, že nejsem nijak velkým fanouškem Maria. 2D Mario byl pro mne v pozdějších fázích zcela frustrující záležitostí, zatímco 3D díly se ke mně poprvé dostaly v rámci portu Super Maria 64 na Nintendo DS. Tehdy jsem však nedokázal rozeznat, že mám v rukou světový klenot, jenž položil základy celému žánru. Pro mě to byla jen obyčejná, nepříliš přístupná skákačka s otřesně zpracovaným ovládáním, kdy plastová násadka na prstu měla simulovat 360stupňový analog. Nefungovalo to.
Následně se ke mně 3D Mario vrátil ve formě Super Mario Galaxy. Tato dvoudílná série očarovala celý svět a sklízela ohromný kritický, komerční a hráčský úspěch. Tentokrát jsem byl během hrání smířlivější a oba díly se mi líbily, přestože jsem si k nim žádný horlivý vztah nenašel. Já vlastně na skákačky nikdy moc nebyl. Nedávno jsem si však zahrál a hlavně dohrál Super Mario 3DLand a tento díl mě dostal. Byl svižný, nápaditý a velmi zábavný. Že by se mi skákačky přeci jen zalíbily?
Když jsem se tehdy dostal k prvnímu dílu trilogie Stín krkavce, byl jsem nadšen. Zajímavý, akční příběh plný dynamiky, záhad a všeho, co si člověk ve fantasy dovede představit. Druhý díl, ten byl inu horší, zvláště když rozmělnil vyprávění na více postav a Velín, hlavní postava, byl maximálně upozaděn. Nebyla to špatná kniha, ale oproti prvnímu se jednalo o citelný propad. Proto jsem s nadějí vzhlížel k dílu poslednímu…
Tato série se ke mně dostala poměrně náhodou – byla ve slevě, měla dobré hodnocení – tak jsem ji vzal do košíku a bez ohledu na její obsah jsem ji koupil. Ono upřímně, číst anotace na zadních stranách obalů knih znamená v podstatě přečíst shrnutí první poloviny knihy a proto to nedělám, ale kdybych to udělal právě tady, tak zjistím, že v rukou držím kopii Hunger Games, což je ostatně spíše dívčí série (ale proti gustu…) a možná bych si to ještě rozmyslel, no ale tak se už stalo a už předem musím říct, že jsem chybu neudělal.
Tulák je na první pohled slibujícím mixem scifi a fantasy, kde základní premise ční v tom, že se svět rozpadl a byli na něj vypuštěni démoni, kteří si zotročili část světa. Autor sice nic přímo neříká, ale můžeme předpokládat, že se děj odehrává na naší Zemi, jen ve velmi vzdálené budoucnosti – kde proti démonům stojí rytíři ozbrojení meči a puškami. Ale jak už jsem zmínil, tihle rytíři svou bitvu prohráli a nechali svět svému osudu…
První Halo Wars v roce 2009 dokázalo poměrně úspěšně převést strategický RTS formát na konzoli – samozřejmě, byly zde jiné pokusy a jiné hry, ale nic se nepřibližovalo k pohodlně navrženému ovládání spinoffu ke známé scifi sérii. Ensemble Studios, tvůrci legendárního Age Of Empires, dokázali vytvořit skvělou kampaň, k tomu získali nádherné animace a to vše okořenili fungujícím multiplayerem, který mnoha lidem dokázal ukousnout desítky hodin z jejich životů. Ale zároveň to pro Ensemble byla jakási labutí píseň a ještě před vydáním hry studio ukončilo svou činnost a z jeho popelů vznikly studia nová. Mezi nimi byli i vývojáři z Robot Entertainment, kteří si vzali na starost údržbu Halo Wars po vydání. Člověk by si pomyslel, že právě oni budou pracovat na Halo Wars 2… a možná, že někdy něco kutili, ale nakonec pro pokračování Microsoft upsal strategické veterány z Creative Assembly, tvůrce série Total War (Halo Wars, Total War, chápete?.)
Halo 5 při vydání vzbudilo nemálo pozornosti mezi fanoušky. Nejenže příběh v kampani byl takový, jaký byl, tak multiplayer postrádal věci, na který si hráči zvykli a brali je jako samozřejmost. Pokud si vzpomenete na mou recenzi, já jsem mezi tyto lidi nepatřil. Samozřejmě jsem si byl vědom toho, že tam plno věcí není… ale také jsem bral v potaz, že autoři slíbili rok DLC zadarmo a že hra, kterou jsem si koupil při launchi, bude růst a bude už jen lepší. Oponenti by mohli a legitimně můžou namítnout, že takový model vydávání hry není dobrý a jedná se o jiný způsob early accessu. Já s tím dokonce plně souhlasím! Protože kdybychom chtěli mít ve hře všechno, co bylo na tom must-have listu, tak bychom si ten rok ještě počkali. Ve výsledku? Jen bychom čekali o rok déle a nic moc by se nezměnilo. Hra v základu nabídla skvělou a vymazlenou hratelnost a obsah na desítky hodin. Já si nestěžoval. No, přesuňme se nyní v ději trochu více do současnosti. Halo 5 Guardians vyšlo před rokem a já bych se s vámi chtěl podělit o to, co se za ten rok stalo. Kdysi dávno jsem tu psal podobný článek po třech měsících, ale ten bych nyní odložil bokem a začal bych s čistým (energetickým) štítem.
Je to tady. Masakr. Krev. Rozsekaná těla. Namakaní borci. Drsné ženy. A pořádná dávky zábavy. Kolečka války se roztočily už popáté a poprvé přišly na Xbox One. Zároveň se do nich pustilo nové studio Coalition, jejichž specializace budou výhradně tituly z této série. Očekávání byla vysoká, ačkoliv osobně jsem moc nedoufal – multiplayerová beta nebyla příliš přesvědčující a některé gameplay videa se mi nezamlouvaly. Ale předem vás můžu ujistit: obavy byly zbytečné!
Do rukou se mi dostaly dvě krásně provedené knížky od skotského autora Anthony Ryana. Hned na první pohled zaujmou krásnou ilustrací a komentáři, které plní celou zadní stranu. Samozřejmě, jak jinak než velmi pozitivními. Slavná jména a média slibují epické a moderní fantasy. Dostali jsme ho?
Sérii Halo jsem zasvětil již mnoho příspěvků na tomto webu a plno dalších se zde zcela jistě objeví. Velkou pozornost jsem věnoval i českým překladům knih, které jsou u nás k dostání. Bohužel tento počet byl narušen problémy s původním vydavatelem a část děl z mého oblíbeného scifi univerza se u nás proto neobjevila. Neměli jsme například tu čest se ponořit do Forrerunner ságy, která vysvětluje dávnou historii našeho vesmíru, nebo nás minula trilogie Kilo-five. Ale nakonec se na nás usmálo trošku toho starého štěstí – Halo knížky začal vydávat i jiný vydavatel, který už nedělá takové drahoty a důkazem toho je české vydání novely Zlomený kruh od amerického autora Johna Shirley.
Tak jsem se konečně dočkal! Vloni oznámené pokračování grand-strategy série Hearts of Iron vyšlo na výročí D-DAY a já jsem neváhal a během prvních 24 hodin věnoval hře 10 hodin svého drahocenného života… a výsledek stojí za to! Sice takový text patří až na konec článku, ale proč si nebýt k sobě upřímný a neříct si to na rovinu. Líbila se vám trojka nebo dvojka? Fajn, tak to nečtete a rovnou kupujte, respektive ještě můžete kliknout na odkaz k článku… já z toho sice nic nemám, ale aspoň se mi zvýší statistika. A co ostatní?
Jack Campbell není na tomhle blogu žádnou neznámou veličinou. Postupem času zde vyšly recenze na celou sérii Ztracená flotila, kde se John Geary, vzkříšený kapitán z legendárních příběhů, ujal vlády nad zbytky Alianční flotily, veškerým svým úsilím ji dostal zpět do bezpečí a ještě odvrátil několik vážných katastrof. Ten samý John Geary se vrací v přímém pokračování, které vyšlo již ve čtyřech dílech na českém trhu a brzy přijde i díl závěrečný.
S (ne)čekaným oznámení PC verze Quantum Break Microsoft bokem v podstatě oznámil i jinou, mnohem závažnější věc: budou se snažit, aby co nejvíce her od MS bylo Xone/Win10. Co to znamená? To znamená konec exkluzivních her. A právě tohle téma strhlo na internetu mnoho polemik, hateů a tweetů. Lidi, co mě sledují, ví, že mě tahle zpráva nenechala klidným a tímto textem bych chtěl vyjádřit svůj názor, který snad okořením i nějakým tím argumentem k zamyšlení.
Vždy když vyjde hra, která silně spoléhá na hru více hráčů, tak se objeví otázka: a jak to bude za půl roku? Bude tu hru ještě někdo hrát (mrk mrk Evolve)? Opraví vývojáři všechny neduhy(mrk mrk Battlefield IV)? A na mysl vystane mnoho dalších otázek… Půl roku však ještě sice od vydání Halo 5 nebylo, ale i přesto se toho stalo ve světě pět set let vzdálené budoucnosti hodně. Pojďme si o tom všem říct!
Po dlouhých třech letech čekání se z hlubokého vesmíru vrátil Master Chief společně s dalším dílem Halo, obklopen obrovskou reklamní masáží, která se na nás chrlila ze všech světových stran: televizní reklamy, přes tři hodiny dlouhý audiopříběh, trapné tweety zápasníků UFC, webové aplikace, rozhovory, videa, turnaj s cenami za milion dolarů a další nepopsatelné věci z příručky dobrého prodejce videoher. Člověk by doslova musel žít v jeskyni (resp. ležet v kryospánku na palubě Forward Unto Dawn), aby tenhle hlasitý projev od amerického Microsoftu nezaznamenal. Stála ta hlasitost za to? Měl Phil Spencer právo na to, aby rozdával úsměvy a propagoval hru? No… tak si na to pojďme zodpovědět.
Pamatuji si to jako by to bylo včera, když se na trh po mnoha letech dostalo herní ztvárnění světoznámé fantasy ságy od polského autora Andrzeje Sapkowského. Velké RPG, s mohutnou propagací v naší zemi a kompletním nadabováním do češtiny, měla bohaté balení a jako jedna z prvních her měla půlnoční prodej. Byla to velká událost. A samotná hra? Nehratelný technický zmetek. Po prvních patchích už lepší, ale stejně bylo lepší počkat si do rozšířené edice. A samotná hra podruhé? Za mně osobně nic moc. Hra byla dospělá, plná rozhodnutí a zajímavých událostí. Přesto její zastaralost, překombinované ovládání a vůbec staromilský dojem způsobily to, že jsem hru nikdy nedohrál.
Asi každého napadlo, jaké by to bylo, kdybychom uměli druhým číst myšlenky? Americký autor Patrick Ness se pokusil takovou situaci zachytit ve své trilogii Chaos – ve třech knížkách Hlas nože, Temný ráj a Válka hluku se dostáváme do utopického Nového světa, ve kterém čtení myšlenek je možné. A jaké to je?
Série je hodnocena jako celek. Recenze neobsahuje žádné konkrétní spoilery.
Rok 2014 byl pro mě bezesporu asi tím hráčsky nejvytíženějším rokem: nová konzole a spousta dohraných her, i když jsem o nich v té době moc nepsal. Ono upřímně, pokud se nejedná o něco exkluzivního, jako byla recenze Destiny, která předběhla všechny české weby a zároveň podala upřímný pohled na věc, nebo o dojmy z Xboxu One, který se u nás začal prodávat mnohem později, tak nemá moc cenu o hrách se zpožděním psát. Zvláště pokud jsem se třeba k Dragon Age dostal dva měsíce po vydaní a další měsíc mi trvalo, než jsem hru úspěšně pokořil. Tedy v době, když ta hra dávno nikoho nezajímá. Tímhle souhrnem bych se však chtěl k minulému roku vrátit a podat o něm osobní hráčské svědectví.
Halo 5 Guardians je dalším dílem obrovské série Halo, jenž se nám nedávno připomněla při vydání Halo Master Chief Collection a v současné době se blíží start bety právě pátého dílu. Samotná beta má začít 29. prosince, avšak už nyní preview členové Xbox Live a vybraní žurnalisté dostali možnost do bety nahlédnout. Bohudík, byl jsem mezi nimi a za jediný den jsem strávil v mapách Truth a Empire čtyři hodiny velmi zábavného hraní.
Když jsem tu před třemi dny rozepisoval své stručné dojmy z této stále jsem držel v srdci naději, že hra překvapí, že hra zaboduje a budu se svou koupí spokojený. Bohužel, včerejšího dne jsem hru dohrál a takové zklamání, které ta hra vyzářila, nebylo ani u letošních Watch Dogs.
Přináším velmi rychlé dojmy z plné verze Destiny. Nějakou recenzi nebo celkové zhodnocení pravděpodobně na web neudělám, jelikož toho bude všude plno a ani to nevypadá, že hra bude v pozdějších částech jiná. Pokud to však tak bude, tak můžete očekávat nakonec celkový text k této multiplayerové střílečce.
Destiny se jako jedna z mála her dostala na můj letošní seznam must-have. Přeci jen, hry od Bungie miluji, vlastním každé jejich Halo a živě jsem sledoval celé jejich působení až do roku 2010, než ohlásili spojení s Activision a oznámili Destiny. Rána přišla až s první prezentací, kdy se hra v podstatě ukazovala jen pro PS fanoušky a pokud by to člověk sledoval jen tak letmo, mohl by získat dojem, že hra je dokonce exkluzivní na Japonské konzole. A tak to pokračovalo až do bety, která trvala celý minulý týden. Ale už při dalších videích jsem nabyl dojmu, že to prostě bude open-world Halo v jiném universu a začal jsem se těšit. Potvrdila beta moje očekávání nebo zapůsobila jako studená sprcha po prochlastané noci?
Jako fanoušek Xboxu jsem prostě nemohl odolat – musel jsem si Xbox One pořídit! I když je dražší, větší a hry na něm jedou průměrně o nějaké to (pro mě zanedbatelné) rozlišení hůř. Všech těchto záporů jsem si byl vědom a všechny klady mě přesvědčily. Xbox One je velký kus hardwaru – řekl bych, až příliš velký a se svým designem se pokouší být méně nápadný než minulá generace konzole od Microsoftu. Teď je otázka vkusu, zdali vám bude jeho hranatý a někdo by řekl „VHSkový“ vzhled vyhovovat – mě osobně nevadí, líbí se mi, nebýt však těch hrůzných rozměrů. Na druhou stranu, konzole působí naživo menší, než doopravdy je.
Žáby v mlíku. Žába a škorpion. Žáby v bouři. Ačkoliv první dva názvy evokují francouzské kuchařky, jedná se o velmi obsáhlé a tučné knihy z alternativní historie. Přesněji vše začíná tím, když se česká generalita v '38 vzbouří a jdou se hrdinně bít proti německé agresi. Tedy to, o čem dnes spekuluje mnoho Čechů. „Měli jsme nejlepší opevnění na světě!“ a podobně. Jan Drnek na to odpovídá velice osobitým způsobem.
Zároveň s Armou III, kterou jsem tu nedávno zhodnotil, hraji i díl předcházející, jež jsem musel kvůli slabému HW ve své době vynechat. A baví mě stejně tak! Boje jsou zde více atmosférické a hra není tak extrémně reálná, bohužel je hra na rozdíl od třetího dílu zabugovaná, šííííleně zabugovaná! A to byla Arma III bez chybek! Rozhodl jsem se proto podělit o pár (humorných) situací, které mi cestu hrou ztrpčily.
Kdo by to řekl, že za nejlepší knížku (která byla zatím přeložena do ČJ) budu považovat sbírku povídek (a lyriky) ze světa Halo, napsanou více autory a s tak nezajímavým názvem, jakým Evoluce je. Ale opak se stal pravdou! Obsahem sbírky jsou samozřejmě různé příběhy z celého rozsáhlého sci-fi univerza a každý z nich stojí za vaši pozornost a pokud mne moje matematické schopnosti nepletou, je jich celkem 16, což je slušná nálož. Ale začneme od teorie.
Osobně mám za to, že české hry patří k největšímu kulturnímu exportu naší republiky. Bohužel musím druhým dechem dodat, že krom krom několika indie vývojářů nám tu už toho moc nezbylo – pouze jediná velká „AAA“ série: Arma, původem z konce devadesátých let známá jako Poseidon, ovládá již jednu dekádu monopol vojenských simulátorů, který se pokusil narušit pouze majitel práv na Operaci Flashpoint. Inu, jejich druhý pokus byl podařený, přesto to ve srovnání s Armou byla procházka růžovým sadem. Ale zpět k naší hře, poslední díl Army, třetí, vyšel vloni na podzim, po dlouhém testování v alphě a bez kampaně, jejíž absence způsobila u mnoho fanoušků rozpaky. Jak je to však s hrou doopravdy?
Jelikož už tu máme další rok a další měsíc, zahleděl jsem se do statistiky a trochu se s vámi podělím o některá z čísel.
Jelikož se pohybuji internetem převážně ve vodách, kde se lidé v technice vyznají, tak jsem již přečetl snad všechnu negativní kritiku, která vůči novým Windows 8 může vůbec existovat. „Kde je Start? Metro je na nic! Musím tam mít Live účet?!“ A málokdy jsem zaznamenal něco pozitivního, drobnou chválu. Většinou je kritika ještě doprovázena s odkazem na nějaký program, který vám vrátí start, a v podstatě vám z nového systému udělá systém starý. Po nějaké době užívání jsem se rozhodl i já podělit o své krátké dojmy.
Určitě každý z vás má nějakou svou oblíbenou hru, kterou však z nějakého důvodu tvůrci po vydání zařízli a hra se nedočkala žádného pokračování. Mnoho nadějí bylo vkládáno do nové generace herních konzolí, které mohly vydavatelům dodat odvahu pro oprášení z některé herních sérií a zkusit to znova. Částečně se povedlo: Microsoft vrátil na scénu legendární bojovku Killer Instinct, EA ohlásilo reboot Miror's Edge a dokonce Dice pracuje na novém Star Wars Battlefront. Ale přesto je tu mnoho dalších sérií, u kterých bych rád viděl návrat. Jen upozorňuji, že se jedná o série, které jsem já přímo hrál. Pokud máte sami nějaké své sny, nebojte se o ně podělit v komentářích pod příspěvkem! Navíc je čas Vánoc, kdy se plní sny a naděje!
V zahraničí nám už finišovaly další knižní série popularní ságy Halo a do Česka se nám teprve dostal starší díl od nováčka Tobiase S. Buckella s názvem Coleův protokol. Znalci série nad názvem nemusí příliš dlouho tápat, stoprocentně ví, že Coleův protokol je pojmenovaný podle nejúspěšnějšího lidského admirála a jeho smyslem je ničení všech navigačních dat, které by mohly Covenantské impérium zavést k zemi, nebo k dalším vnitřním koloniím. Kdo by ale čekal, že román popíše bitvu a následný vznik tohoto nařízení, tak ten se šeredně plete!
Poslední díl první série vesmírné ságy Ztracená flotila doputoval i na můj stůl a s chutí jsem se pustil do čtení závěrečných řádků příběhu, který začal již dávno v Neochvějném, pokračoval v Odvážném a Smělým, následně udržoval napětí v Chrabrém a naposledy nás překvapil v Neúprosným. A teď milion dolarů tomu, kdo se dokáže naučit, jak jdou díly přesně za sebou! Ale zpět k věci. Poslední díly bývají vždy největším oříškem. Autor se musí trefit do chuti nejširšího spektra čtenářů, dat všemu logický podtext, ukončit všechny vedlejší linie a nejlépe přeci jen nechat trošku otevřená vrátka pro případná pokračování. Řekl bych, že na konci záleží vyznění celého díla, není přece náhodou, že nejstarší literární díla v Evropě se dělily podle konce na komedie a tragédie. A jak se konec povedl zde?
Nejlépe hodnocenou hrou všech dob je podle metacritic vůbec první 3D Zelda s podtitulem Ocarina of Time. A s průměrným hodnocením 99 bodů ze 100! Ano, mohli bychom polemizovat o tom, že je to z pouhých dvaceti dvou recenzí, oproti jiným titulům, kde se sejde recenzí i sto. Ale to nevadí, už je to číslo, ze kterého lze něco vyvodit. A já mám rád když se věci ověřují v praxi. Proto jsem si stáhl emulátor, napojil X360 gamepad a pustil se do hraní. A ano, vím o 3D remaku, vím o virtual console a dokonce vím, že i u speciální edice Zeldy pro gamecube byla upravená Ocarina of Time k dispozici. Ale prosím vás, nelynčujte mě za stažení hry z roku 1998! I když! Tahle hra si všechny peníze zaslouží… ale to předvídám, tak hurá na to!
O druhém díle anglické série původně české značky Operace Flashpoint zde padla řeč již minulé léto, a byla to řeč překvapivě kladná. Upřímně, po prvním díle se ještě teď divím, že jsem měl odvahu koupit díl druhý. Ale stalo se a povedlo se. Každopádně nyní jsme se pustili do trošku jiné ligy, do dohrání téhle hry na nejtěžší obtížnost. Žádné respawny. Žádné save/load. Žádné druhé šance. Jak to dopadlo?
Hra o trůny, Střet králů, Bouře mečů, Hostina pro vrány a nejnovější Tanec s draky jsou pojmy, které každý správný fanoušek fantasy žánru musí znát. A ne neprávem se autor těchto knih – George R. R. Martin – označuje jako americký Tolkien. Jeho dílo dokonce k fantasy přineslo mnoho nových lidí, leč pouze díky výbornému seriálovému zpracování v podobě HBO. Ale je dílo doopravdy tak kvalitní, jak se zdá?
Poslední léta přejí velkým historickým a fantasy seriálům. Ať už jde o Řím, Spartacuse či Hru o trůny, vždy se jedná o velkou seriálovou událost sezóny. V posledních měsících nás televize History Channel, poměrně jako nováček do hraných seriálů, uvedla do dalšího podobného seriálu – Vikings, vikingové, velká událost a velký hype. Dokonce jsem četl chvály typu „Přímočarejší Hra o trůny“. Ale jaký je seriál doopravdy a splnil očekávání, které do něj byla vložena? A dokázala dokumentární televize ukočírovat tak ohromný projekt?
23. 5. 2013 Čt 10:54 | Napsal Targu | V kategorii .
Před pár dny proběhla velká tiskovka Microsoftu a já jsem si dovolil hodit pár předpokladů. Podařilo se? Nepodařilo? To vše shrnu v tomhle článku.
Microsoft na toto úterý chystá prezentaci nové generace Xboxu a já si dovolím bodově napsat, co bych si představoval, co predikuji, co by bylo úplně špatně a co by bylo naopak úplně super. Takže, jdeme na to!
Kdo by neznal 28 let starou společnost Rare? Britští vývojáři se zapsali do srdcí mnohých hráčů celého světa, zvláště po velice výživném spojení s Nintendem, kde vznikly vůbec ty největší pecky. Ať už jde například o hru, která dokázala, že i FPS patří na konzole, GoldenEye, nebo zakladatele 3D skákaček s dvěma hlavními postavami – Banjo Kazooie. Ale co se děje se společností teď? ( odkazy v kurzívě vedou na wikipedie a na profily her, rovné odkazy jsou prachsprostá reklama)
Strašně mě sere, že FB hry totálně zabily všechny tycoony. A to myslím vážně, na tabletech, kde by byly takové hry dobré neexistuje ani jedna pořádná old-school tycoonovka, protože vše je zničeno FB prvky: čekání, mikro-transakce, obsah s nesmyslným odemykáním, nulová hloubka… Kde jsou časy Zoo Tycoon, RollerCoaster Tycoon a mnoha dalších?
Čtyři roky dlouhá sága o bojovnících za svobodu vyvrcholila. Nejslavnější otrok všech dob se dočkal úctyhodného seriálu a my, diváci, jsme dostali na dívání seriál, který se s ničím nepáral. Krev, sex a intriky. Tři hlavní věci, které definovaly první sérii, umanuly, i přes pomalejší začátek, miliony diváků po celém světě a spustily čtyři roky dlouhý boj za svobodu, jenž změnil osudy mnoha lidí. Tenhle seriál byl vždy o lidech, o jejích vztazích a o lásce, která ovlivnila drtivou většinu událostí. Ale tohle by nestačilo: zabodovala zvlášť výborná choreografie soubojů a jejich styl, který přinesl desítky odlišných bitev a soubojů. To byl seriál Spartacus.
Už je to trošku dávno, co vyšlo Halo 4. Mezitím tu vyšla recenze, jak na singleplayer tak i na epizodické spartan-ops. Nyní bych se chtěl trošku věnovat multiplayeru. Už v něm mám nahráno několik desítek hodin, jsem vysoký level a hra je mnohem více odladěná. A hlavně se po té době názor trošku vydestiloval a můžu tak porovnat hru více hráčů trošku objektivněji, než bych mohl předtím. Tak vzhůru do toho!
Znáte Dextera? Toho divného maníka, co se vyžívá ve vraždění a zároveň vraždy vyšetřuje? A taky toho, který má již několik let vlastní seriál? Nutno zmínit, že velice úspěšný a populární, u nás vysílán na Prima COOL. Tak znáte? Jestli ne, nevadí, můžete s klidem pokračovat, jelikož se nejedná o román k seriálu, ale o originální předlohu od amerického autora Jeffa Lindsayeho. A i ti, co ho znají nemusí zoufat, seriál se po první sérii vydá vlastním směrem. Ať jste teda kdokoliv, následující řádky jsou pro vás!
Dožínky? Že vám to nic neříká, i když jste znalec série Halo? Představujete si pod tím, jak sparťané oslavují konec žní a užívají si sladkou úrodu? Nebo vám schází dostatek fantazie, aby jste si přeložili název Dožínky jako planetu Harvest. Už jste doma? Ano, jedná se o první Covenantem přepadenou a zničenou lidskou kolonii. Žádní sparťané, jen děs a parta (ne)obyčejných mariňáků!
Nechtěl se mi psát souvislý text, takže podle starého přísloví – Jeden Hitler vydá za tisíc slov – je zde další video!
Gordon a Williams jsou zpět a nadělují nám předposlední díl epické ságy o Willu Burrowsovi a jeho přátelích. Opět máme dočinění s drsným románem, kde neštěstí střídá smůlu. Tentokrát ale vše na druhou.
Jelikož mě bohužel opět postihla chyba webu, byl jsem donucen upragedovat na nejnovější verzi. Co to všechno znamená?
Když Turn 10 ohlásilo, že by chtělo udělat závody, které budou reprezentovat životní styl jezdců a trochu se posunou do osobní roviny, vznikla Forza Horizon. A když lidé ze studia 343i prohlásili, že by chtěli multiplayer s příběhem, vznikl Spartan Ops! A to se jim povedlo.
Steven Brust je Američan s maďarským původem a v ČR poměrně neznámým spisovatelem fantasy. V zahraničí má napsanou ale už ohromnou ságu, jejíchž počet dílu přesahuje dvacítku. U nás vyšly zatím pouze čtyři díly: Taltos, Jhereg, Teckla a Yendi. Zvláštní názvy? Jedná se o názvy knižních rodů. To jen tak na začátek…
Znáte to, dohrajete nějakou hru, a zapomenete… a já za poslední dobu
těch her dohrál více, tady je jejich seznam a doporučení! 