Xbox One

Když jsem tak neobratně začal u samotného HW, tak u něj zůstanu. Dalším velkým artiklem v krabici je Kinect 2. Ten jde ruku v ruce s konzolí a taktéž je ohromný a provedený ve stejným stylu lesklé černé – což je mimochodem ten nejhorší vynález v branži elektroniky – lehce se toho dotknete něčím jiným než jemným hadříkem a škrábanec je na světě, nemluvě o tom, jak je na tom výrazně vidět prach. V balení se nalézá dále headset, ke kterému nemám snad ani co říct – jen že působí dost odolně a v ovladači drží tak pevně, že se těžce vytahuje, a samozřejmě to nejdůležitější, co nás krom samotné konzole zajímá – herní ovladač. A zde začíná nirvána! Ovladač je opravdu, ale opravdu báječný. Skvěle padne do ruky, všechny tlačítka se pohodlně mačkají, analogy přitahují prsty takřka magneticky a klikací d-pad dává zapomenout na tu hrůzu z 360tkového controlleru. Nemám co bych vytkl, opravdu nic! Možná jen to, že se těžce vrací k hraní na 360tku, i když i její ovladač byl na špičce žebříčku. A ještě bych se teda podivil nad změnou názvů a designu tlačítek back a start, které se sice změnily, ale pořád dělají to stejné. Zbytečná změna. 

Co se týče ještě hmatatelné stránky věci, tak je celé balení velmi pečlivě zabalené a všechny kabely, které k tomu dostanou jsou vyvedeny ve stejném designu a vypadají dobře. Zvlášť se mi líbí, že každý kabel má na sobě obrázek od čeho vede, je to takový milý detail. I když je uvidíte jen jednou v životě při zapojování. Se zapojováním souvisí poslední věc, o které se zmíním, a tím je trafo. Trafo je tu zas, je menší než u mého minulého Xboxu (původní verze) ale pořád stejně otravné při přesunech. Na druhou stranu ho musím pochválit, když při bouřce na setinu vteřiny blikl proud a všechna elektronika v domě zkolabovala a zrestartovala se, Xbox One to zvládl a po zapnutí se pouštěl z instant-on režimu, což mě velice překvapilo. Xbox 360 se mi jednou při bouřce málem zničil – po zapnutí nahodil slavný RROD – díky bohu to ale nic nebylo a jen stačilo vypojit a zapojit trafo. Ale zpět k naší Jedničce. 

Po zapnutí Xbox One si všimnete, nebo spíše nevšimnete, jedné věci – konzole je naprosto tichá a jakýkoliv jiný zvuk lehký bzukot konzole přehluší. Jediný čas, kdy Xbox One slyším je v noci – v instant-on režimu zrní trafo a když žiji na vesnici, kde je v noci mrtvolný klid, tak to slyším na metry daleko. Není to však nic hrozného. Tikající hodiny jsou otravnější. (A přesto, i když se na ně nedívám, je tu pořád mám…)

Několikrát jsem nakousl slovo instant-on režim a tak, i když nejdu příliš logicky, se k němu vyjádřím. To je zatím ta nejvíce nextgen funkce na celé téhle černé konzoli. Jde o to, že máte na výběr – vypínat Xbox postaru (tzn. vypne se a pak se zas dlouze zapíná) nebo v instant-on režimu, kdy konzole není nikdy vyplá, jen uspaná a spotřebuje malinko energie. Odměnou za dražší účet k elektřině dostanete však neskutečné pohodlí – kdy jednak konzoli můžete zapnout hlasem a zapne se do pár sekund a za druhé, a to je to hlavní, můžete skočit hned do hry – Xbox One má v paměti neustále (pokud ji zcela nevypnete) poslední hranou hru – takže nemusíte již řešit jestli má hra checkpointy, nebo ne, ale prostě vypnete konzoli a pak ji zas zapnete a bez jakéhokoliv loadingu pokračujete, tam kde jste skončili. A i když nejde v herním světě o zcela novou funkci, v rámci stolních konzolí je to žhavá novinka.

OS Xboxu a menu připomíná na první pohled metro z Windows – ale na druhý pohled tomu tak není. Zatímco metro je zcela ve vašich rukou a můžete si ho všelijak měnit a přesouvat, tady můžete pouze na hlavní obrazovce přidávat piny (rychlé odkazy na cokoliv – hry, aplikace, …) a tím to hasne. Žádná změna tapety (pouze barevná kombinace dlaždic), žádná změna rozvržení, žádné zvětšování a zmenšování čtverečků… prostě nic, co by váš Xbox udělalo trošku osobním. Navíc se mi tenhle černý a prázdný styl moc nelíbí. A pokud si pamatujete na můj článek o Win 8.1, tak právě metro v kombinaci s vlastní tapetou jsem obdivoval.  

Zůstanu nadále u kritiky, ačkoliv je systém svižný, některé věci nejsou tak rychlé, jak by mohly a měly být – například různé aplikace pro přátele, pro ajchy, to vše se na poprvé (Xbox One ukládá snad poslední tři nebo čtyři aplikace v paměti) zapíná delší dobu (né že byste u toho zestárli, to ne, jen každá vteřina dobrá). A bohužel už zde nenajdete rychlý dashboard jako v 360 – což je asi největší změna v koncepci UI – zatímco tam jste měli vše pohromadě po stisku jednoho tlačítka, zde vás to jedno tlačítko vyhodí do celkového menu a až tam se dále orientujete. Je to sice lepší pro multitasking, kdy stopnete hru a jdete se třeba podívat na web nebo do obchodu, ale zase pro takové herní věci typu pozvat někoho do party je tohle řešení pomalejší. Poslední věcí, kterou zdrbu, bude nepřehlednost – když jsem Xbox poprvé zapnul, trvalo mi asi pět minut, než jsem zjistil, jak se dá dostat do nastavení konzole. A to si nepřipadám jako herní nováček… musíte kliknout v menu na tlačítko menu (start) a teprve až zde najdete settings.

Doufám však, že chyby, které jsem tady popsal MS zanedlouho opraví ve svých updatech – každý měsíc vychází jeden velký a přidávají v něm plno novinek (nebo staronových funkcí.) Za tenhle přístup dávám velké plus. Přeci jen, i ve Win 8.1 věci, na které jsem si tenkrát stěžoval, dnes už nenaleznete.

S OS souvisí i Kinect 2 – a já zde musím nesouhlasit s internetem, že je to zbytečnost – naopak je to pro mě významný bonus – dostanu se do hry, aniž bych se dotkl ovladače, můžu si zacvičit zadarmo v Xbox Fitness a krmení žiraf v Zoo Tycoon je roztomilý oddych. Kinect funguje jinak skvěle, hlasové příkazy nyní po zlepšení mého anglického přízvuku (musíte říkat něco jako „eksbax“) bere tak na 90% a s pohyby není žádný problém, pokud se nezačnou překrývat dva lidé. Co se týče her, zkoušel jsem například demoverzi Kinect Sports a tam fungoval bez problému – odezva tam asi nějaká byla, ale během hraní naprosto nepostřehnutelná a závody na skůtrech je super zábava. V dalších hrách slouží jako zpříjemnění – například v Dead Risingu díky němu získává ovladač pohybové senzory – při napadení zombie s ovladačem trhnete. Přesně takové funkce bych rád viděl i v dalších hrách, například ovládání vozidel ve Watch Dogs pomocí naklánění ovladače a podobně. Tím nechci říct, aby se jednalo o nějaké esenciální funkce, ale pouze jako o nevšední doplněk. 

Další věcí, kterou lidé v ČR ocení je možnost měnit za pohybu region Xboxu – takže chcete využít americké slevy – ťuk a kliknete si na US region, konzole se zrestartuje a beze změny účtu nakupujete v dolarech v levnějším obchodě. Žádné migrace nejsou zapotřebí a Xbox One naprosto funguje i s českým účtem (jen aplikace typu netflix atd. vás rozpoznají pomocí IP adresy). Hlavní výhodou tohoto je dobrý kurz dolaru ke koruně a levné nakupování novinek, které vás vyjdou levněji než tady u nás v Evropě.  Další pěknou funkcí je home console – s touhle konzolí sdílíte své hry a dokonce i gold – takže stačí jeden gold do rodiny a máte vystaráno. 

K čemu dál bych se vyjádřil? Asi už není k čemu. V upload studiu můžete okamžitě sdílet pět posledních minut hraní (některé hry automaticky zaznamenávají třeba ajchy nebo těžké úseky hry), můžete streamovat pomocí twitche, skypovat během hraní, ovládat pomocí Xboxu hlasitost televize nebo ji i vypnout, můžete si do konzole zapíchnout nějaký jiný HDMI kabel… 

Samozřejmě, nejdůležitější u konzole jsou samozřejmě hry, a i když nepopírám, že jsem si Xbox koupil kvůli výhodné ceně, tak i přes to nevím, co dřív hrát – ale k hrám se nějak vyjadřovat nechci – jednak by to bylo na dýl a dále je o těch hrách tolik informací všude možně, že by to bylo házení vody do moře. Jen krátce shrnu některé tituly – TitanFall je krásně svižná hra s opravdu zábavným multiplayerem – Ryse vypadá neskutečně úžasně ale jinak je to hratelnostně průměr – Dead Rising je zábavná hra, jakoby však vypadla graficky z minulé generace – Halo Spartan Assault je tuctová arkáda – Max and the Curse of Brotherhood je překvapivě úžasná plošinovka – Guacameele (asi blbě napsáno, nesuďte mně!) je zas ulítlá mexická záležitost, která má v sobě cosi zábavného – dále jsem hrál ještě Watch Dogs, ale nepříliš dlouho, a některé demoverze, které samy o sobě mohou přinést nějakou hodinku zábavy.