Trilogie o Žábách

Je rok 1938. Hitler okatě zbrojí, obsazuje Rakousko, dělá si nároky na německy mluvící české oblasti. Západní demokracie, ze strachu o své voličské preference, nechtějí vstoupit do žádné další zničující války. A samy mají své problémy: dělníky sympatizující s komunismem, volby, politické koalice. A některým by se silné Německo mohlo i hodit. Pro Brity to ohrozí mocenské postavení jejich rivalů na pevnině – Francie. Francii to naopak vytvoří nárazníkové pásmo s nebezpečným sovětským svazem. 

V září 1938 se situace pod sérii neúspěšných vyjednání vyhrocuje, čtyřka velmocí se bez ČSR setká v Mnichově a podepisuje dohodu, která v naší zemí prošla jako symbol největší zrady. Edvard Beneš nemá na vybranou, odhodlá se dohodu přijmout – tento akt přeruší generálové armády. Předkládají prezidentovi volbu – buď půjde s nimi, nebo proti nim, a oni si tak stejně  prosadí svou. Zoufalý prezident nabídku přijímá a staví se do čela obrany. Okamžitě je dohodnuta pomoc se SSSR o rychlém nakoupení moderních letadel a ČSR jde do války. Samo.

Je říjen a Německá říše útočí. Celé ČSR se najednou stává bojovou zónou. Dál nebudu tenhle alternativní historický exkurz rozvádět. Přeci jen, kniha má stovky stránek, a byla by škoda, to tu všechno vypovědět. Ale už i tak se nacházíme v půlce prvního dílu. Ano, celý příběh začíná dlouho před dohodou a laik bude celou první polovinu přemýšlet, kde se historie změnila, co je výmysl autora a co jsou fakta. Na prvním místě tedy musím říct, že knížka je napsána dost uvěřitelně. Čísla, přesná názvy, detaily, poznámky pod čarou. Protivné se stanou informace týkající se jednotlivých rozmístění armád a jejího složení. (Přesné místa na mapě, počty mužů, atd.) Kniha opravdu vypadá jako historická učebnice na vojenské univerzitě. A přitom skrývá velmi zajímavé příběhy.

Krom příběhů politických špiček se v knihách rozjíždí i mnohé další – tajní agenti, zahraniční diplomaté či obyčejní vojáci v poli. Autor dokázal pojmout celý konflikt velmi zeširoka a za to ho musím hodně pochválit – kniha tak získává další rozměr. Ale zde se vyskytuje několik věcí, které skvělý dojem zkazily: 1. často se autor opakuje, jelikož důležité informace doputují postupně ke všem postavám a ty je nějak okomentují. Takže například o zničení jedné německé armádě si přečtete aspoň čtyřikrát.  2. Postavy mluví autorovou řečí. Bohužel, žádná z nich není tak známá, abychom znali její styl mluvy, chování, myšlení. Proto nastává otázka, jak by se vrcholné postavy té doby doopravdy chovaly. A v dalších dílech, které jsou již založeny na úplně jiné historii, často postavy už vyjadřují pouze myšlenky autora – ten se nestydí za to, že je monarchista a že nenávidí Beneše. Fakt. Ve třetím díle už to místy prosakuje tak moc, že je to až trapné. Neuvěřitelná adorace posledního vládnoucího rodu je opravdu silná. A pokud jste fanoušky Beneše, tato kniha není pro vás. Každopádně se kousneme do jazyka a pokračujeme…

Československo nakonec válku „vyhraje“, dá se tak říct… pravdou je, že by bylo poraženo, ale autor zde využívá klasické teorie „co kdyby“ z tohoto období, a navíc pracuje s důležitým faktem, že by Německá generalita při delší válce zakročila, jelikož Říše nebyla připravena na dlouhodobý boj a vrchní nacista mnohým pil krev. S tím vším se Evropa dostane do nového věku, kdy se z ČSR stává nová zem, pakt Malé dohody se rozrůstá a zpevňuje a Stalin chce válčit. V opravdovém světě jeho touhu přerušil Hitler s tím, že ho napadl první. Tady je to naopak. A tím už jsme v půlce třetí knihy. Vážně. 

Ptáte se mě, jestli jsem vynechal dvojku? Ale ne, jen je pouze jakýmsi přechodem-výplní a jediná akce, která se v ní odehrává je ta v Pacifiku, kde Japonsko válčí bez podpory Německa. I když ta byla opravdu nulová. 

Všechny tři díly na sebe navazují, sdílí portfolio hlavních postav, jsou obdobně dlouhé, detailní. Takže teď se přesuňme k obecným problémům knihy. Největším záporem celé trilogie je autorova práce s náhodou a štěstím. Jednoduše – komu autor fandí, tomu se daří vše, zatímco se protivníkům nedaří nic. Riskantní plán na straně ČSR se změní v geniální vítězství, riskantní plán na straně Německa v totální fiasko. A když se to autor snaží okecávat v promluvách postav, kdy opravdu mluví o tom, že stačilo málo a mohlo se to celé otočit. Nebo to, že kdyby to trvalo o den déle, tak je konec.  Na druhou stranu to musíme pochopit, málokdo by knihu o tom, jak Češi byli rozdrceni, číst nechtěl. Minimálně ne v této republice.

Dalším nedostatkem je občasná nesmyslnost – autor prostě některé věci příliš přehání a znalci techniky, tehdejších poměrů si rvou vlasy na odborných diskuzích, kde kniha má opravdu pověst slátaniny. Ale pro laiky je to v pohodě. Ti si ničeho nevšimnou. 

Každopádně mě jako obyčejného čtenáře knihy velmi zaujaly a dokázaly mě u čtení přikovat do doby, než jsem neotočil na poslední stránku, která končí až příliš cliffhangerově. Jen je škoda některých kapitol, které jsou nudné. Některých myšlenek, které knížku degradují. Kniha je také dobrá pro lepší pochopení celé války, kdy si čtenář udělá lepší obrázek o tom, kde byly slabiny vojsk, proč se válka změnila od té první a pochopí, co to znamená blitzkrieg. Navíc se dozví i o některých událostech, které v učebnicích dějepisu nenajde. Takže i za slabší druhý díl dávám plné