Tajemství Písně ledu a ohně

Cliffhanger… Cliffhangers are everywhere!

Cliffhanger je označení pro nečekaný dějový zvrat, nečekaný konec, který poutá na další pokračování.

To co zaujalo televizní diváky na seriálovém zpracování je nečekanost. Oblíbíte si hlavní postavu? Bzm, je mrtvá. Oblíbíte si celou rodinu? Bzm, jsou mrtví. Fandíte větší a silnější armádě? Bzm, prohraje a všichni jsou mrtví. Autorova zkušenost z psaní seriálových scénářů se přenesla i do jeho vážnější literatury. Ano, občas to funguje, dokáže to vyvolat napětí a jiné pocity. Vlastně strach cítíte pořád, každá postava může kdykoliv opustit černý inkoust stránek nadobro a čtenář se o ní prostě bojí, zvláště když jsou ty postavy naprosto dokonale vykresleny, svět Západozemí je prostě úžasný. 

Ale po pěti knížkách i ten nejméně bystrý prokoukne. Cliffhangerem je zde ukončena takřka každá kapitola, každý závěr knihy. Jakoby autor neměl na víc. Jakoby si tímhle musel vypomáhat. Ale autor má na víc, je to skvělý spisovatel a má velice zajímavé příběhy… ale proč všechno musí končit v tom nejlepším? Kdyby Martin psal Pána prstenů, tak první díl končí po zásahu Boromira šípy, druhý končí při rozbití brány v Helmově Žlebu a závěr trilogie bude postava Gluma, která se blíží za Frodem k Hoře osudu.

I'm hungry! And you?

Dalším často vypichovaným bodem jsou příliš konkrétní a detailní popisy jídla. Ano, zní to absurdně, ale je to tak. Autorova fantazie má velký potenciál a čtením o složení různých hostin si, zvláště v posledním díle, velice užijeme. Čtení tedy nedoporučuji s prázdným žaludkem. Stejně jako koukat na Prostřeno v noci!

Adventure! Not problem, bro!

Ačkoliv, jak již zaznělo, je Martin výborným spisovatelem, některé přechody mu příliš nejdou. Pro ujasnění: dílo má plno dialogů, reálných postav a prostě dlouhou dobu se tváří jakoby historický román. Politika, intriky, složité vztahy. Jenže pak se autor usmyslí, že pár kapitolek bude ve stylu dobrodružství z bodu A do bodu B. Daná postava potkává různé lidi, dozvídá se příběhy a navštěvuje všelijaká místa… a čtenář přeskakuje očima řádky a vyhlíží na změnu situace. Autor se v téhle sáze prostě vzhlédl ve velkých příbězích a událostech, a ty malé se sem ani nehodí, a ani nejsou tak špičkově napsány!

Real fantasy..  not problem either!

Je to reálné, není? Občas má čtenář zmatky, jestli se událost stala pomocí magie, náhody nebo je to důsledek přízně bohů. Tohle není tak výtka, jako spíše drobné poznamenání. Autor to sám komentuje slovy: „Ať si každý věří čemu chce!“ Každopádně, čím dále jsme, tím více se blížíme k fantasy!

The end!

 Článek nesloužil jako kritika, hejt nebo něco takového. Pouze měl ukázat, že i dokonalé dílo má chybky. A pokud jste ho nečetli.. tak nevím na co čekáte? Na další sérii seriálu? To jediné omlouvá! Osobně ale: kniha je lepší a zima se blíží…