Super Mario Odyssey - super pecka

Svou historii se skákavým instalatérem jsem vysvětlil proto, aby bylo jasno, že nejsem žádný fanda, který by netrpělivě čekal na jakýkoliv pokus od Nintenda získat si mé peníze. Mou nastavenou odměřenost narušil ale úspěch nejnovější kapitoly v životě Itala Super Mario Odyssey. Absolutní hodnocení padalo jedno za druhým a komerční úspěch dosáhl naprostého vrcholu, kdy jen tento díl překonal prodeje devíti milionů kusů, což je na konzoli, která za sebou nemá ani rok života, monumentální úspěch. (On by to byl úspěch i všude jinde, samozřejmě.)

A já na rovinu přiznám (což lze vyčíst i z nadpisu), že jsem poctěn a hrdý na to, že patřím do této masy lidí, protože Super Mario Odyssey je naprosto vše, co si hráč od hry může přát a snad i mnohem více. Základní premise je jednoduchá. Hráč se v roli Maria musí prodrat mnoha různorodými světy, aby zachránil opětovně unesenou princeznu Peach a zabránil tak jejímu sňatku s drakoželvákem Browserem.

Každý z těchto světů, kterých je pěkná řádka, je hráči zcela otevřen a nastoluje svobodu, která se stane charakteristickou pro tuto hru. Hráč totiž nemá pevně určené, co má ve světě dělat. Samozřejmě, má tam vždy hlavní sérii questů eskalující v zápasu s bossem, ale pokud nechce, může se mu vyhnout a sbírat power moony rozličnými způsoby; power moony slouží k postupu ve hře a také prezentují stav, kolik toho hráč ve hře nasbíral a kolik věcí ho ještě čeká. Některé měsíčky jsou pečlivě schované, k dalším se hráč musí proskákat, probojovat anebo vyřešit logickou hádanku či splnit úkol pro zdejší obyvatele. 

Různorodost zaručuje neustávající příval nových nápadů, které se časem neomrzí. A že jich je tu opravdu hodně. Hra se však dá dohrát velmi rychle, a pokud půjde hráč přímo za nosem, nezabere mu hra více než patnáct hodin, a i když si pak hráč projde naprosto epickým finálem, nemůže ani zdaleka tvrdit, že je hra dohraná. Osobně jsem se snažil během prvního průchodu posbírat vše. Ale i přes to jsem skončil v nejlepším odhadu tak v polovině toho, co v danou chvíli šlo získat. Ale to není všechno. Jak už začíná být zvykem u Mario her, po dohrání se otevřou zcela nové výzvy, staré světy se naplní novými aktivitami a člověk se tak může ponořit do hry znovu a ještě na delší dobu. A to ještě není vše, to rozhodně není vše. Po dohrání se otevře zcela nový svět s desítkami nových výzev, ztížených bossů a nových dobrodružství… a zahraji si na pána z teleshoppingu, protože tím to také rozhodně nekončí. Jak hráč pokračuje ve sbírání dalších a dalších moonů, otevřou se ještě další světy, kde čekají ty největší výzvy během, kterých se zapotí i ti nejzkušenější hráči. Až pak může člověk říct, že hru dohrál. (Možná.)

Příkladem uvedu jeden svět, kde je jediným způsobem jak postoupit dále, porazit bosse. Bosse hráč porazí a hra ho vrátí zpět k lodi Odyssey, aby mohl pokračovat v ději. Ale zvídaví hráč se rozhodne se za bossem vrátit. Co tam najde? Bonusové levely na dobrou půl hodiny hraní. A takhle je to ve hře se vším. Tvůrci odměňují zvídavost tím nejpřirozenějším způsobem: snažíš se hrát naši hru, tak na, tady máš odměnu. Funguje to naprosto bezvadně a donutí to sbírat všechno, co se dá, omrknout každý roh, každou trubku, každé místo, kam se ani nedá vyskočit. Na konci to skončí Pavlovým reflexem, kdy jsem jen zkoušel dostat se naprosto kamkoliv, kde to bylo jen trošku možné. (A občas u toho taky člověk sliní…)

Tohle vše hráč provádí pomocí jednoduchého, přesto komplexního pohybového vybavení Maria. Na samostatnou hru by to bohatě stačilo, není to ale ve hře hlavní prostředkem k řešení problémů: hlavní vlastností je možnost převzít nadvládu nad těly nebohých obyvatel tohoto světa a využívat jejich schopnosti k překonávání překážek. Nechci spoilerovat, na co vše se zde narazí, protože upřímně jsem ani já zatím neviděl všechno, ale jednotlivé bytosti a věci hru tak obohacují, že se ze hry stává místy zcela jiný žánr a například se ze skákačky stane rázem střílečka či závodní hra. Nintendo si nekladlo žádné meze ve fantazii a každý nový prvek do hry zapadá a výrazně tak mění celý požitek k daleko lepšímu. Všechny modifikace se navíc ovládají velice jednoduše, stačí dvě akční tlačítka, a je radost za ně hrát.

Technická stránka je už jen třešinkou na dortu. Krásná a barevná grafika je samozřejmostí a oba dva režimy používání konzole jsou naprosto skvělým audiovizuálním zážitkem. Zaujmou i právě nové lidsky nazpívané písničky, které ve světě Maria nemají obdoby. Co mě nejvíce překvapilo bylo zcela moderní zpracování uživatelského rozhraní, které navazuje na nejnovější trendy a působí ve světě Nintenda jako z jiného světa. Vše je přehledné, rychlé a je radost se ním pohybovat. Jako z jiného světa působí i velikost hry, která se pohybuje kolem 5 GB. To i některé patche do Halo, které opravovaly překlep v menu, měly více.

Možná jste si všimli, že jsem na hře zatím nic nekritizoval. Upřímně? Mohl bych například vytknout, že asi u dvou ovladatelných postav bych prohodil tlačítka, ale to je asi tak všechno, co mě napadá. Jinak se jedná o naprosto bezchybné herní dílo, které se právem zapsalo do dějin, jako jedna z nejlepších a nejzábavnějších her v pravém slova smyslu. Hrát tuhle hru je prostě čirá radost a zážitek po všech myslitelných stránkách. Pro majitele Switche povinnost a pro nemajitele Switche povinnost.

Jump up, don't be scared
Jump up and your cares will soar away