Stín Krkavce: Píseň krve, Pán věže (recenze)

Kniha první: Píseň krve

Kniha nás uvádí do světa Sjednoceného království, kde od mladého věku sledujeme chlapce Velína Al Sornu. Český překlad jména na první pohled zní děsivě. Velín? Jako kdybychom sledovali příběh velitelského stanoviště, ale člověk si brzy zvykne a ke konci knížky si uvědomí, jak je české jméno významově velmi blízko ději. No, zpátky k němu. Chlapec je odložen svým otcem do kláštera, kde vládnou tvrdou rukou mistři a pod jejich dohledem se mění chlapci ve fanatické zabijáky. Zajímavě zpracovaným je téma právě víry. V sérii se dočkáme mnoho náboženských konfliktů, ale autor nesklouzl k tomu, aby vytvářel analogie s naším světem. Například víra hlavního hrdiny je takřka ateistická záležitost, kde se její následovatelé řídí pouze katechismem a nemodlí se k žádným bohům. Naopak ostatní víry s takovým smýšlením masakrují.

Průběh děje je jednoduchý a nejvíce připomene Harryho Pottera. Chlapci společně rostou, postupují zkoušky a učí se novým věcem. Samozřejmě, vše je velmi krvavé, plné cynismu. Malým záporem je, že kniha je celá retrospektivní, takže již na začátku víme, kam bude příběh směřovat a nemáme strach o Velína, jelikož je příběhově nesmrtelný. Přesto se toho stane hodně: únosy, bitvy, atentáty a nakonec válka. Děj je neskutečně nacpán akcí a styl autora to jen podporuje – popisy nejsou moc dlouhé, moc jich tu ani není. Většina slov popisuje to, co se děje. Díky tomu se kniha velmi dobře a živě čte.

Krom akce kniha stojí na tajemstvích a vynechaných částech a čtenář musí čekat až do finále, aby se dočkal některých odpovědí. A ačkoliv kniha končí poměrně uzavřeně, tak si nechává spoustu nezodpovězených otázek do dílu dalšího…

Kniha druhá: Pán věže

Druhý díl je naprosto jiný, než díl první. Děj se posouvá o pět let dál, nahlížíme na něj z více postav a například magie, která byla v prvním díle velmi okrajová, abstraktní, se zde rozjíždí na plný plyn. Bohužel, v prvním díle jsme 95 % času věnovali Velínovi, zde hraje až třetí housle. Krom začátku a konce knížky nic moc neudělá a akce se přesouvá jinam. Do popředí se dostává i okolní svět, který byl v předchozí kapitole spíše kulisou, tu se stává hlavním hráčem. Politika, geografie, jakoby autor pochopil, že když už píše druhý díl, tak už má prostor to vše popsat a dal se do toho. 

Děj je nyní prostší, Sjednocené království je asi v půlce knihy napadeno nepřátelskou silou (nespoileruji, retrospektivita je zachována a čtenář opět vyčkává na něco, co už ví) a všechny hlavní postavy se s tím musí nějak vyrovnat. Bohužel, ne všechny linky jsou zdařilé. Jak jsem již zmínil, ta s Velínem je velice neakční, naopak plná akce je s jeho bratrem, která nejspíše hraje prim ve kvalitě vyprávění. Další dvě linie se vyváženě věnují dvěma ženám. Princezně známé z prvního dílu a její přeměně a dívce Revě, která nejvíce připomene Ciri ze světa Zaklínače. Bohužel linka s Revou staví na její síle a schopnostem, které získala… no, nějak samovolně. 

Krom války příběhem postupuje linka na pozadí, která naznačuje, že vše, co sledujeme je pouze zástěrka a to hlavní ani ještě nezačalo. Naopak nám dopoví všechny odpovědi z předchozího dílu, za což autora chválím. 

Druhý díl je hlavně jiný než první. Pořád se dobře čte, pořád je tam dost akce. Ale je to tak nějak rozmělněné, Velín je naprosto jiný než předtím, další linky mají své drobné problémy. S hodnocením je to těžší…

 

Knize bych dal ANO, pokud by předtím nevyšel díl první, který je prostě lepší a ve druhém díle očekáváme pokračování, nýbrž se dočkáváme něčeho jiného. A to je škoda. Poslední díl trilogie by měl v českém překladu vyjít ještě letos a druhý díl na rozdíl od prvního končí uprostřed děje, takže se máme na co těšit. Snad to vyjde!