Recenze : Válečná sekera - Sara Douglass

Válečná sekera

Sara Douglass

Nakladatelství: Fantom Print

Drsná obálka. Drsný název. Příjemná tloušťka. To budou asi důvody, proč si obyčejný smrtelník vezme tuhle knihu v knihkupectví do rukou a začne ji zvažovat, než ji nakonec hodí do košíku a odnese k pokladně. Nikdy o ní neslyšel, nic od ní neočekává. Pán Prstenů, Narnie, nic z toho to asi nebude. Omyl. A to si hned vysvětlíme.

Začneme příběhem. Ocitáme se ve smyšlené zemi Achar, kde tvrdou silou vládne král a církev Seneschal. Právě církev zde ovládá svými machinacemi většinu království a právě církev se postarala před mnoha lety o vyhnání nelidských ras z plání Acharu. Pomocí boha Artora a vyznávání Cesty Pluhu manipulují a ovládají duše obyčejných lidí. Mezi ně patří i bastard z královské armády a zároveň nejvyšší velitel Seneschalské armády Sekerníků – Válečná Sekera – Axis, mladý, silný, charismatický.

To co zprvu vypadá jako jasná věc a jednoduchý úkol se brzy změní. Axis nalezne na jednom prastarém místě proroctví – nazývané proroctví Ničitele, a brzy pochopí, že hraje v tomhle proroctví hlavní roli. A nejenom on, ale i jeho bratr Borneheld, jenž mu je nejenom konkurentem ale i jedním z největších nepřátel. Oba dva slouží ale jednomu království a své osobní vztahy si musí odložit pod zájmem království. A to je záchrana. Záchrana tohoto světa před nelidskou armádou přízraků ze severu, kterým velí mocný Ničitel – další Axisův bratr, Gorgael. Tím začíná složitý příběh plný postav a událostí, které mnohdy změní celý směr ubírání.

O zamotání příběhu se právě postarají nelidské rasy – zapovězení. Jedná se o nádherné rasy. O jednu rasu lesních lidí (Avar) a druhou rasu lidí s křídly, ty jsou mimochodem nazvání Ikarii, jenž hezky evokují příběh Ikara. Oba dva národy uznávají jinou magii, jiné principy a představují jiné povahy. Mezitím co jsou Avar beznásilní a skromní, tak Ikarii jsou namyšlení, mocní ale také své protivníky nejvíce podceňují.

Do života postav také začnou dosti zasahovat city, milostné trojúhelníky, nenávisti, přátelství a podobně. Ačkoliv, některé „lásky“ jsou zde popsány poměrně naivně, tak svůj účel splní dokonale.

Další vadou může pro některé čtenáře být jistá černobílost a jednoduchost příběhu. Máte tu dobré, zlé. A už od poloviny knihy zjistíte, že těm dobrým se nic nestane a vše jim víceméně vychází. Někdy je tohle vycházení ale poměrně překvapivé a místy i nelogické.

Ale není to nic hrozného. Kniha je jinak napsána ve velmi čtivém stylu, budete se u ní bavit a očekávat další situace a díly. Já osobně jsem byl překvapený, jak mě tenhle Australský počin chytnul a okamžitě jsem se na konci prvního dílu vrhnul na druhý, jenž Vám zrecenzuji, co nejdříve to půjde. Do té doby vám musím tohle dílo doporučit a rovnou při tom kupte i další dva díly. Stojí to za to!

Orej hluboko a daleko!