Rare: pod diktátem Microsoftu

V roce 2002 zakoupil Rare gigant Microsoft za neuvěřitelnou částku 375 milionů dollarů. Neuvěřitelná suma, která měla zajistit přísun exkluzivních kvalitních her na nově startující Xbox. Rare se mělo stát klenotem Microsoftu a dvorním týmem jeho herní divize. Dnes tomu tak není. Dnes sláva Rare leží zapomenuta, z původní sestavy moc nezbylo a tvůrci už roky nevydaly standardní AAA core hru.

Vraťme se ale zpátky na začátek, s Rare nepřišlo do Microsoftu jen vývojářské studio, ale i samotné herní značky, které byly stvořeny pod Nintendem. Banjo, Conker, ti všichni museli vyměnit dres s velkým N na dres s velkým X, a začít kopat za nový tým. A všeobecně se traduje, že nový manažer týmu je zničil. Já toho názoru nejsem. Po přechodu k Microsoftu mělo Rare vše, co potřebovalo. Peníze, značky, zkušenosti. Dokonce tvořili ještě hry po gameboy a pak pro DSko. V podstatě tedy mělo jít jen o kosmetickou změnu krabiček pod televizí. Jenže se cosi změnilo a jejich sláva je začala pomalu opouštět…

 

Hned roku 2003 se dostalo na novou hru pro xbox, akční duchařská adventura: Grabbed by the Ghoulies, hra bohužel s průměrnými známkami selhala, a dnes najdeme plno odkazů od samotného Rare v posledním BanjoKazooie, jak se celá situace nevyvedla.  Paradoxně, podobná hra nyní slaví úspěchy. Ano, Luigi Mansion pro 3DS. První hra se prostě nepovedla, ale mělo to již tenkrát něco naznačit? Dle vyjádření MS vázla tenkrát celá manažerská stránka týmu. Nové vedení nemělo zkušenosti s vývojářskými studii a Rare bylo závislé na cizích radách, s čímž mělo naopak Nintendo mnoho zkušeností. Ale pokračujme!

Studio se opět ozvalo v roce 2005, tentokrát šlo na jistotu, vydalo remake Conkera, méně známé, ale tolik kvalitní hry pro N64. A nebyl to jen obyčejný remake, objevil se tam nový obsah i multiplayer. Také pro to název Conker: Live & Reloaded, tahle humorná skákačka se dočkala vřelejšího přijetí, zvláště technická stránka byla prý plně srovnatelná s novými hrami pro Xbox, který následně vyšel. A Rare bylo u toho.

Návrat Joanny Dark , tentokrát mladé krásky, měl být peckou. Do té doby revoluční grafika, kombinace TPS/FPS, rozsáhlý příběh, silný multiplayer. Bohužel, ačkoliv hra měla své kvality, nedokázala k sobě přilákat větší množství hráčů. Možná si pamatujete, na místní starý humoristický článek, který si ze hry dělal jen srandu. Od všech okolo dnes slyším, že jsem byl jediný člověk, který tu hru dokázal dohrát. Opravdu. Mě ta hra nepřišla tak špatná… ale ve srovnání s jinými FPS, co vyšly zanedlouho po ní se jednalo o zastaralou hru. Co hře ale ublížilo? Brzké datum vydání hned na start konzole, nebo nějaký rozvíjející problém v samotném Rare? Či za to mohlo špatné vedení z Microsoftu?

Zároveň s Perfect Dark Zero vyšla i zábavná akční adventura v podobě princezny Kameo. A nebyla to špatná hra, ani z dnešního pohledu. Kameo: Elements of Power nabídla skoro Zelda zážitek na Xboxu. Rozsáhlý pohádkový příběh, adventurní i skákačkové pasáže, nádhernou hudbu a HD grafiku, která opět všechny udivovala. Dokonce i dnes, bych našel pár částí, kde člověk jen pokorně pohlédne na celou scénu a hvízdne. Myslím si, že tedy hra byla velmi vydařená. I dnes bych ji doporučil všem, co mají rádi hry. Ano, bylo tam trošku toporné ovládání, a některé části byly trošku těžké, ale hra byla prostě dobrá. O tom se nedá pochybovat. Ale pochyby přeci jen vznikly, hra se opět nedočkala masovějšího přijetí a plánovaný druhý díl byl zrušen. Jakto? Může za to opět Microsoft, jak tvrdí zlý jazykové? U předešlých her to bylo horší kvalitou, ale tohle byla dost dobrá hra. Tak proč? Přeci nejsou hráči z Nintenda tak rozdílní… Nebo jsou? A to je právě ono a to mi věřte, vyjít takováhle hra na konzoli od Nintenda, dostane se jí jiná, větší pocta. Možná změna audience bylo to nejhorší, co Rare mohlo potkat. Microsoft sice očekával, že s tímhle dost lidí přejde na druhou konzoli… ale ruku na srdce. Nintendo se svou tradicí je pro fanoušky Nintenda příliš obrovská srdcová záležitost, než aby to kvůli jedné vydařené hře obrátili. Bohužel.
 

První velký úspěch přišel, opět paradoxně, s novou značkou mířenou na děti:  Viva Piñata. Barevná, milá, roztomilá hra uchvátila jak nehráče, tak i ostřílený matadory. Ale zde se vyskytla věc, kterou já nazývám Rare syndromem, tedy jde o hru, která míří na děti, a přitom je strašně těžká. Ano. Je to trapné. Ale starat se o zvířátka, lákat je, rozmnožovat je, není vůbec jednoduché a hráč se mnohdy ztratí. Osobně vlastním druhý díl, zahrál jsem si ho v coopu se zkušenějším hráčem, a jakmile jsem se měl starat o svou zahradu sám, byl jsem ztracen. Tolik možností, tolik zábavy, ale vše je tak těžké… A tohle je Rare syndrom. Dětská hra, kterou dítě nemůže nikdy dohrát.

 

Po Vina Piňata zasáhla celé studio strašná rána. Hlavní lidé, zakladatelé a ředitelé firmy odešli. Přesně se jednalo o bratry Chrise a Tima Stampera. Velká rána, která podle mnohých změnila ráz celé firmy. Ale může změnit odchod dvou lidí studio, které zaměstnávalo desítky, né-li stovky jiných zaměstnanců?

První hrou, kterou Rare bez svých duchovních vůdců udělalo bylo Banjo-Kazooie: Nuts & Bolts, návrat k největší značce, k legendě. Ale stalo se něco, co nikdo nečekal. Ze skákačky se stala závodní hra  s prvky skákačky. Ehm. Tohle byla chyba. Ale co se dá dělat, stalo se, tak se stalo. Hra dostávala dobré hodnocení, předvedla fenomenální technickou stránku (jedna z nejlépe grafických her na xboxu) a originální prvky. A taky každého rozesmála osobitým smyslem pro humor. Ale postrach od píňat se vrátil: Rare syndrom. Tahle hra je už nedohratelná, už ve třetině příběhu jsou úrovně tak frustrující, že by dítě, co by je hrálo, nemělo žádné kamarády, začalo kouřit trávu a ve dvaceti by se našlo oběšené na půdě.  Proč tohle Rare udělalo, je mi záhadou. A aby jste se mi neposmívali, jen dodám, že nejsem jediný, kdo měl se hrou problémy. Ehm.

 

A zde končí éra Rare, jak ji měli lidé rádi, jak ji milovali. Pokud budete dělat pomníček, tak si piště: 2008, rok, kdy Rare vydalo poslední AAA hru. Studio se pustilo do prací na dashboardu – to oni vytvořili první avatary pro xbox a s uvedením Kinectu, roku 2010, vydali svůj největší komerční hit – Kinect Sports. Po třetí v článku napíšu slovo paradox a snad i naposled: paradoxně tahle hra nebyla žádný fenomén, neměla vysoké hodnocení.. ale je to největší hit, co od nákupu MS stvořili. Chápete to? Hráči najednou ukázali, že nechtějí hrát Kameo, nechtějí hrát staré FPSka a nebaví je tvořit autíčka pro natvrdlého medvěda.  Chtějí dělat, že se hýbou před televizí. Vražda Rare byla dokonána. 

Rare dělalo jak na pokračování Kamea, tak i na pokračování PDZ. Obě dvě hry byly zrušeny, na youtube však můžeme najít alespoň pár videí z technických dem.

Další rok ve spoluprací s BigPark games udělalo druhou sezónu sportů a od té doby klid. Nikdo neví, co teď Rare kuje, co chystá. Víme jen, že MS nedávno bojoval o obnovení značky Killer Instinct, poměrně slavné bojové záležitosti od Rare, kterou já bohužel neznám. Pravděpodobně však Rare chystá něco na launch nového xboxu. Strašně bych si přál, aby se pustili do velké skákačky nebo do pořádné akční hry. Ale jak nás poučila historie, a předchozí odstavec textu, můžeme čekat Kinect Sports 3 na Kinect 2.

 

Xbox live bylo poctěno několika remaky od Rare. Dočkali jsme obou dvou dílů Banja a původního Perfect Dark, vše s vylepšenou grafikou a v případě PD i fungujícího multiplayeru

 

A na závěr si můžeme položit několik otázek: Co se stalo? Ublížilo Rare Microsoft? Odchod zakladatelů? Horší kvalita her? Nevyzrálost studia? Změna publika? Nebo vše dohromady? Předchozí hry nám daly mnoho různých podnětů k zamyšlení. Prodával by se Banjo lépe, kdyby to byla klasická skákačka? Proč zapadlo Kameo? Otázek je vlastně spousta, ale odpovědí je tak málo a jsou tak nejasné. Každopádně nám nezbývá nic jiného než zvolat:

 Rare je mrtvé, ať žije Rare!