Hlavní postavy ve hrách jako chodící zeď!

Například uvedeme xboxového Master Chiefa z Halo. Nikdy mu nevidíme do tváře, jeho dialogy jsou o jednom až třech slovech a prostě dělá to co se po něm chce. Ale lidé ho mají rádi, proč ? Možná jen proto, že je na dobré straně či kvůli jeho tajemnému stylu. Ale Chief stále nedotahuje na dalšího herního hrdinu, který prakticky zato dialogy ani nemá. Je ním Mario od Nintenda, jeho charakter je postavený na sbírání mincí, hvězdiček a jediný jeho aktivní koníček je příprava houbového guláše. Ale zase má milióny fandů. Takhle bychom mohly pokračovat ještě dlouho, tak např. uvedu ještě Gordona Freemana z Half-life.

A proč jsou tihle postavy charakterně mrtvé ? Prakticky názory mají ale ty se stotožnují s dobrou/hodnou stranou a tím se stávají nemyslícími ovečkami a kdyby měly své názory, už by to nebyli jenom herní loutky. Ale na druhou stranu jsou tihle hrdinové mnohem přístupnější než ti komplikovaní s charaktery. Nejenom k jejich jednoduchosti ale to, že pod maskou Chiefa může být kdokoliv.

Téměř každý akční film má nějakýho hlavního hrdinu, vždycky dobrého a hodného. Publikum ho má rádo protože dělá co chce, kope padouchy do zadku a to je dobrý ne ? Pro publikum ano, pro náročné publikum ne. Náročný publikum chce hrdinu s názory, s postojem a né pracující ovečku. Dobrý příklad je zde hrdina z Gothicu, Solid Snake nebo Shepard. Tihle hrdinové jsou přístupní, mají své názory a většinou za hrdinu občas rozhodujete – což je dobré – hrdina má charakter ale stále se sním sžijete.

Ale je dobře, že tu hry jako Halo nebo Mario jsou, můžete u nich vypnout, nemusíte vnímat příběh, okolnosti a hru si užijete. Mezitím v takovým Gothicu musíte stále přemýšlet co bude dál, jak to bude dál a co uděláte. V MGS zase musíte neustále přemýšlet jaká postava chce něco udělat jiné postavě, a tak dále.

Zkrátka je dobře, že tu tyhle „chodící zdi“ jsou a těm co to přijde hloupý hrají dávno jiné hry. A my ostatní, my si ty hry užijeme i tak!