Dojmy : Red Steel 2!

Red Steel 2 Vás přívítá render videem – stejně jako většina cut-scén -, kde Vás nepřátelé táhnou na provazu za autem. Hned poté Vás čeká menší trénink a návrat do staré domoviny. Ta je v tomto případě futuristické westernové městečko s Japonskými rysy. Hned nazačátek začnu grafikou – ta je úžásná, stylová a dá se na ni bezproblému koukat. Vše je vyvedeno v nádherném cell-shade, podobně jako Bordelands. Tato grafika nepotřebuje žádné detailní textury nebo modely – proto, je naprosto vyhovující pro Wii. Netvrdil bych se říct, že se jedná o nejhezčí third-party hru na Wii. Všechny cutscény jak jsem již zmínil jsou již připravené videa – ale to nevadí, jsou takřka totožná s herní grafikou a většinou jde o nudné povídání. Ty akčnejší cut-scény (těch je ale znatelně míň) obsahují i QTE, které jsou opravdu zábavné.

Povídání je ale opravdu nudné. Příběh Vás hodí do města, které je hodně zvláštní. Nejspíše pouze tři hodní obyvatelé (Z toho je jeden šerif) a zbytek jsou již jen členové různých gangů. V takovém městě nevidím důvod mít Sherifa – musel by zatknout 99% obyvatel a nemá koho chránit. Zvláštností je velmi rozdílná technologická kvalita. Mezitím co se bijete meči po ulicích na oko otevřeného města, o tom ale později, tak poté zalezete zpátky do úkrytu kde na Vás čeká kamáradka vybavena počítačem s tolikati LCD monitory, že i největší maniaci budou pouze závidět.

Příběh dále pokračuje stylem : „máme problém, jsou tu členové gangu“, „hej, stav se, útočí na můj dům.“ Takhle vystřílite pár bossáků a vrátíte se zpátky do úkrytu. Město se zdá otevřené ale není, sice je zde více cest ale vždy je jen jedna odemčena. Jedná se o velmi dobře zamaskovaný tunel.

Hlavní složkou hry jsou souboje – a ty jsou opravdu neskutečné. Ovládání je precizní a jednoduché, zároveň však propracované a množství pohybů je velké. A aby jste porazili silnější soupeře budete muset všechny pohyby perfektně zkombinovat. Oládání funguje pouze s Motion Plus a s nun-chakem v levé ruce. Na něm chodíte a přepínáte zaměřené nepřátele. Na Wiimotu ovládáte pohled, zbraně nebo meč – zároveň aktivujete různé speciální pohyby. Áčkem například uskakujte před nepřítelem, nebo béčkem (myslím, že to bylo béčko ) nabijíte silnější útoky.

Krom meče máte u sebe i pušku, zde nemám co dodat, jedná se o naprostý průměr. Míření je příjemné, ovládání jako u každé jiné Wii střílečce. Ale jakmile seknete ovladačem, postava okamžitě vytasí meč a tak je to i naopak pokuď začnete střílet.

Hra nepatří mezi jednodušší tituly a bude se tu dosti umírat, zvlášť u bossů, kteří mají opravdu tuhý kořínek. Ale za každýho protívnika dole dostanete odměnu – peníze. Ty utratíte buď za nové zbraně nebo za nové schopnosti. Peníze se do Vás pumpují neustále a není nutné je vymlacovat z pouličních předmětů.

Teď něco k herním mechanizmům. Hra má skryté loadiny – odehrávají se jako otvírání různých dveří – a jejich dost. Hráč buď dveře vykopne, nebo musí jen počkat až se otevřou samy. Takhle zakryli opět malý výkon Wii, nemusí namáhat RAMky většími prostředími. Životy zde fungují jako v jiných akčních hrách – automaticky se nabijí, ale aby to nebylo takhle jednoduché, tak se tak děje pouze po boji.

Ačkoliv mám jen pár hodin, hodnotil bych to kolem sedmičky. Super rubanice a akční hra, bohužel kdo hledá ve hrách propracovaný příběh, svět a postavy, bude zklamán.