Alan Wake

Hned začátek mi řekl „špatně“ a já se potácel ve hře, která mě vrhla do chaotického příběhu, snu a později ještě pokračovala dalšími chaotickými, nepřehlednými událostmi. Začal jsem si říkát, že tohle vidím maximálně na sedm z deseti. Jenže, první kapitola pominula a druhá mě pořádně zarazila do gauče. Strach, který se na začátku objevil jelikož konečně tvůrci pochopili, že nemusí strašit lidi pouze nízkým stavem HP ale i tmou, zvuky a atmosférou. Příběh se začal objasňovat, jen aby se mohl dál obracet na ruby. Už jsem byl spokojený.

Zvlášť jsem byl spokojený s misemi odehrávájicí se mezi úsvitem a západem slunce, tudíž těmi deními. Autoři totiž perfektně vytvořili herní svět, Bright Falls, který Vám vnutí dojem, že opravdu existuje. Zvlášť ohromné stromy v lesích, které v herním světě nemají konkurenci.

Jak hra pokračovala a příběh se zamotával, pocítil jsem proč má na krabičce napsaný „psychologický akční thriler“. Sám jsem nevěděl, co je jenom jeho sen, co je pravda a co není. Navíc každá postava sledovala jiné cíle a jejich lži Vám občas pořádně zamotají hlavou.

S čím jsem naopak spokojený nebyl byly souboje, ano, určitě tu bylo pár soubojů u kterých jsem si řekl „kurva“ ale většina z nich byla stereotypní – zasvítit a pal. Občas s lepšími zbraněmi jako je světlice stačilo jen vypálit. Další věc co se mi na soubojích nelíbila byla jejich vytíženost, hráč musel pořád makat na 100%, možná je to klad, ale já si chci hry hlavně užít a né stresovat se. Navíc, když i přes to obtížnost nebyla nijak velká a počet částí kde jsem zemřel by se dalo spočítat na prstech obou ruk.

Ale jak jsem již napsal výše, některé souboje byly epické. Mohly za to opravdu nádherné efekty světlic, výbuchů či pouhého zpomalení času po smrti posledního nepřítele. A ještě jeden druh soubojů mě bavil, tam kde s Alanem byl ještě nějaký jiný člověk. Zde si hráč mohl konečně odpočinout a začít se i bavit.

Co se týče audiovizuálního zpracování, tak zde je to trochu rozpačité. Mezitím v noci vše vypadá nádherně, díky tomu, že je to skryté v temnotě tak přes den budete přemýšlet, jestli autoři nepoužili textury z Max Paynea. Dalším bodem grafiky bych zmínil špatnou synchronizaci mluvení a pohybu úst. Bylo tak jak koukat na špatně nadabovaný film. Co se týče zvuků a hudby, zde není co dodat. Perfektní práce, zvlášť když si muziku můžete v klidu přehrát v menu.

Hru jsem dostal v opravdu velké sběratelské edici, kde naleznete povedený bonus disk, soundtrack (který je ale omezenější než hudba v menu) a knihu (na rozmezí špatná a podprůměrná). Jenže jako každá novodobá sb. edice Vás nezabaví na dýl než je půl hodina.

Abych ale odpověděl na základní otázku, jestli to bylo dobře či ne, tak musím říct, že jsem se bavil a napínavý příběh mě kolem slabých 10-ti hodinek udržel v křesle. A po konci jsem jen tak seděl a koukal do zdi jak jsem byl absolutně zmatený co se vůbec stalo. Takže ano, bylo to dobře.

Pokuď si všimnete paradoxu nahoře co se týče obtížnosti tak je to vlastně kritika na vyváženost hry. Hrál jsem na hard. Pokuď bych hrál na normal, byla by hra zase příliš snadná.