Gears of War 4 - recenze

Je to tady. Masakr. Krev. Rozsekaná těla. Namakaní borci. Drsné ženy. A pořádná dávky zábavy. Kolečka války se roztočily už popáté a poprvé přišly na Xbox One. Zároveň se do nich pustilo nové studio Coalition, jejichž specializace budou výhradně tituly z této série. Očekávání byla vysoká, ačkoliv osobně jsem moc nedoufal – multiplayerová beta nebyla příliš přesvědčující a některé gameplay videa se mi nezamlouvaly. Ale předem vás můžu ujistit: obavy byly zbytečné! 

ghsfsgh-gears-of-war-4-vertical

Příběh se dá shrnout do jednoho slova: řežba. Ne, trochu vážně. Autoři se nakonec rozhodli pokračovat v načatém příběhu a my se tak vracíme 25 let od konce války na planetu Sera, kde panuje mír a lidstvo opět začíná obydlovat ztracené kouty planety. Ale ne tak všichni, někteří lidští obyvatelé se rozhodli jít si po svým a zakládají vlastní společenství. Mezi jedny z nich patří hlavní postavy JD Fenix, Kait a trochu zbytečný Del. Nové postavy jsou sympatické a společně tvoří dobrou partu, ale na status svých předchůdců ještě nedosáhli. Obzvlášť to jde vidět v momentě, kdy se ve hře vynoří právě ony postavy z minulosti.

Ještě než se teda dostaneme k našim novým hrdinům, provede nás hra minulostí válečného konfliktu a to velmi poutavým způsobem. Veteráni série poznají hodně známých a uvidí věci, které ještě neviděli, a nováčci se dozví o čem hra je. Za to tvůrce musím pochválit, ale už ne za to, co pokračuje. Po velmi adrenalinovém úvodu nalézáme naše děti míru, kterak plánují nájezd na rozestavené město COGu. Nejenže moc nechápete, proč stojí na opačné straně barikády, ale celá tahle zápletka je tu jen proto, abyste se do objevu hlavních nepřátel na konci prvního aktu nenudili. A celý první akt je naprosto zbytečný, nezajímavý a slouží pouze jako prostor pro rozehrání. A ke všemu bojujete s roboty! Se zatracenými roboty!

Na konci tohoto aktu dostanete ale úkol – a opět musím tvůrcům uložit políček. Tady přichází podobná situace jako byla s příběhem v Half-life 2. Po zbytek hry sledujete tento quest, ano, jsou tu odbočky, je jich dost, ale do konce hry máte v hlavě jeden cíl a to mi nepřijde jako dobrá motivace pro akční hru. Příběh tak působí delším dojmem než je a celá hra tvoří jakýsi prolog k dalším dílům. Samozřejmě, animačky jsou kvalitní, dabing perfektní, ale žádnou hloubku z toho nevymáčknete. Navíc se setkáváme s klasickým Gears stylem, kdy se postavy radši vzájemně rozsekají lancery, než aby si rozumně promluvily. Také se vrací citové vydíračky, které však v „prvním dílu“ staronové série nepůsobí tak silně, jako Domovo setkání s manželkou nebo jeho pozdější smrt. 

maxresdefault

Po druhém aktu se hra ale nebezpečně rozjede a až na pár skvrnek je to setsakra skvělá jízda! Stupidní roboti se už neobjeví, příběh začíná odpovídat na některé otázky a akce střídá akci. Přestřelky se snaží být co nejvíce variabilní: prostředí se mění a střídají se akční pasáže s těmi více klidnými. Jednou za čas vás navštíví boss, jejichž intenzita se postupně zvyšuje: tam, kde jste bojovali s bossem jedním, později budete bojovat se dvěma. Autoři do hry implementovali i pár naskriptovaných, ale akčních jízd, které vám vyrazí dech a v posledním aktu, kdy už si začínáte říkat, že už je hra příliš dlouhá (na těžší obtížnost nějakých 10 hodin), vás tvůrci vytrhnou z tohoto pocitu a částečně změní celý gameplay hry. Výše zmíněné skvrnky se týkají hlavně dvou věcí: jednak jsou to HORDA pasáže, které jsou ve hře asi tři a upřímně si myslím, že se do singlu nehodí a místy mě na hardcore obtížnost docela stresovaly. Druhá výtka směřuje k samotným bossům, kdy souboje s jednotlivými druhy jsou v podstatě pořád stejné a v posledním aktu se budete cítit už unaveni. 

Celou hru provází neskutečné grafické zpracování! Detailní vegetace, exploze, tváře postav, vyhlazený obraz. Hra vypadá prostě luxusně, dojem k tomu umocňuje převážně kosmetická zničitelnost prostředí – například exploze granátu: vypadá skvěle, zní výbušně, tlaková vlna ohne vegetací a ještě k tomu se omítka nejbližší zídky rozpadne na kusy. Prostě paráda. Obrovská paráda. Dech vyráží i nový fenomén ve hře – bouře windflare – zkráceně se jedná o tornáda ohně, které vyvrací prostředí, zapalují střechy a svou silou dávají vše do pohybu. Není lepšího pocitu, než když rozstřílíte nepřítele na kusy a silný vítr kusy jeho těla rozboří o tělo vaše. A těch třicet snímků za vteřinu vůbec nevadí. Rozhodně jedna z nejhezčích her současnosti. Častokrát jsem se jen tak kochal a obdivoval programátory, grafiky a umělecké lídry. A to mluvím o XONE verzi, kdo má výkonný PC, ten se ocitne v grafickém ráji!

storm

Když je řeč o 30fps, tak to se týká pouze hry pro jednoho a Hordy. V MP hra šlape stabilní šedesátkou, ale podle testů zde dochází k častějšímu snižování rozlišení, což je pro normálního hráče nepovšimnutelné. MP je jinak standardní dávkou gearsů, osobně jsem se mu příliš nevěnoval, takže ho zde nebudu moc hodnotit – každopádně se do něj ještě pustím. Příslibem jsou navíc DLC zdarma, která by měla každý měsíc přinést dvě mapy a minimálně další rok se hra bude tvářit pořád svěže. 

Jak jste už přečetli nahoře, horda se vrátila. Tentokrát s novinkou v podobě herních tříd. Každý hráč si musí v partě najít své místo, jeden dává větší poškození, zatímco druhý opravuje věžičky a třetí sbírá peníze po padlých nepřátelích. Všechno to krásně funguje, jen se nemůžu zbavit dojmu, že je toho málo. Druhů nepřátel ve hře moc není a těch pár se od sebe moc neliší, bossové jsou klasičtí ze singlu, takže ani ti nepřekvapí. Ne, že by horda nebyla zábavná, ale dokáži si představit víc novinek – dynamické úkoly, proměnlivé podmínky na mapě – však jsme hráli Judgment, tam to přeci v singlu fungovalo skvěle.

Hra sebou na herních sítích přinesla i jistou pachuť v podobě mikrotransakcí. Opět budu upřímný, moc jsem je nezkoumal, jen je pravda, že za nějaké dvě hodiny MP jsem si nevydělal na jediný balíček. A ono to má své logické odůvodnění, těch věcí na odemčení tu moc není. Například v posledním Halo máte jen nějakých pár stovek a možná i přes tisíc kusů brnění, tady se ty postavy počítají na pár desítek. Navíc menu není, co se týče této sekce, moc přehledné a ani nepatří k nejrychlejším. Jednotlivé karty, které získáte z balíčků si musíte ještě otáčet a to je nuda…

ano

Gears 4 je velkou sázkou na jistotu, která musela vyjít. Není to revoluce ani evoluce, ale je to pecka. Ať hrajete sám, nebo s někým na jednom gauči (hra podporuje splitscreen ve všech módech pro dva) nebo v partě, je tohle správná volba. Navíc v krásném grafickém podání a bez otravných chyb. Snad jen chybějící čeština, která nás doprovází od druhého dílu, budiž odpuštěna.

„Oh, Shit!“ – Marcus Fenix

Komentáře

Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.

Poslední komentáře

„Na světě je zavedeno, že spousta hloupých si hraje na chytré. Z chytrých, kterých je na světě nedostatek, jen ti nejchytřejší si hrají na hloupé.“ Jan Werich